MENU

Mgr. Nikola Joštová

psychoterapeutka, ředitelka Bethany - dům pomoci, organizace pomáhající osamělým seniorům
Mgr. Nikola Joštová

Od svých sedmi let žiji v Pardubicích, kde jsem vyrostla a nyní zde s manželem vychováváme dvě děti. Vystudovala jsem ekonomiku a management na Univerzitě Pardubice a specializaci v pedagogice na Univerzitě Hradec Králové a teologii na Univerzitě Karlově.

V oblasti pomáhajících profesí se pohybuji od roku 2015. Mám zkušenosti na poli poradenství v oblasti psychoterapie, doprovázení, coachingu, mentoringu, managementu a lektorské činnosti. Zkušenosti v praxi jsem získala prací s vězni, vojáky, policisty i zdravotníky a s jejich rodinami, s dětmi, seniory, prací s rodinami - vztahová, rodičovská a vývojová témata, se sociálně slabými rodinami, pěstounskými i adoptivními rodinami, s doprovázením umírajících a jejich rodin, pozůstalých a oběti násilných činů.

V roce 2016 jsem s kolegy založila neziskovou organizaci Bethany-dům pomoci, která poskytuje psychosociální pomoc, terapeutickou péči a psychologické poradenství seniorům v těžké životní situaci a pečujícím. Vedle této činnosti se věnujeme dalším aktivitám a projektům, kterými se snažíme podpořit seniory a pečující a rozvíjet mladou generaci. Nakonec nejen je. Velký význam spatřuji také v mezigeneračním prolínání a osvětě mladé generace. Spolupracuji s biskupstvím Královehradeckým a s rytířským řádem Ferdinandus Orden 1561, kde působím jako terapeut a přednáším na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové v rámci volitelného předmětu Právo žít.

Mimo své pracovní aktivity se snažím svůj volný čas věnovat dětem a rodině. Miluji turistiku- zejména hory. Ráda cestuji a poznávám nové věci. Ráda trávím čas s přáteli.

Jsem přesvědčena, že společnost je tak silná, jak se dokáže postarat o své nejslabší a potřebné. Proto vnímám jako žádoucí investovat do péče nebo do podpory občanů. Každý se někdy dostane do takové životní situace, že potřebuje pomoc nebo radu. Je však těžké, když narazí na neochotu lidí nebo limity systému. S ohledem na mé profesní zkušenosti si dovolím říci, že mám přehled o potřebách seniorů a pečujících a o slabinách systému sociálních služeb vůči nim. Dále o potřebě psychiatrické, psychologické a terapeutické péče, které je nedostatek. Stáří je přirozenou součástí našeho života a každý se snaží žít život tak, jak nejlépe dokáže. Každý člověk si zaslouží úctu a pomocnou ruku, když ji potřebuje. Senioři si zaslouží naši úctu a pomoc vzhledem k tomu, co pro nás za svůj život udělali. Střední generace má velmi obtížnou pozici, kdy jsou na ni kladeny veliké nároky a tlaky společnosti, mají vychovávat své děti, obstát profesně a starat se o své staré rodiče. K tomu potřebují také patřičnou podporu ve všech rovinách. Mladá generace si chce užívat života a zároveň má obavu z toho, co ji čeká. Chtějí obstát i dokázat, že jsou dobře a že si zaslouží uznání, ale zároveň se potřebují o něco opřít. To něco jim dávají rodiče, rodina, ale i společnost. Může to být životní moudrost, zkušenost, historie naší společnosti, ale i životní hodnoty. To vše si mohou generace vzájemně předávat a tak se vzájemně obohatit.

Nabízím svoje zkušenosti, znalosti a odhodlání, které bych ráda využila ve prospěch občanů, zkvalitnění jejich života a zaměření se na slabiny systému.