).png)
Můj příběh „Pardubáka“ sahá do roku 1983, kdy jsem na pardubickém atletickém stadionu coby vytrvalostní běžkyně reprezentovala moje rodiště Ústí nad Labem na celostátních závodech. Tehdy mě vůbec nenapadlo, že díky manželovi, kterého jsem sem následovala, se stanou Pardubice domovem mým a našich dvou dětí. Město jsem si zamilovala, je pro mě místem sportu, bezpečí a sociální vstřícnosti, místem pro všechny generace.
V mém životě jsou mi vzorem lidé, kteří nejsou slepí k slabším lidem, a kteří se jim snaží nezištně pomoci. Osobní zkušenost mi ukázala, jak je důležité dostat pomocnou ruku. Usiluji o to i já v rámci své profese středoškolské učitelky při rozvoji žáků, a to nejen po odborné stránce a vyhledávání jejich silných stránek, ale i při překonávání problémů.
Vystudovala jsem gymnázium, pedagogickou fakultu a v rámci celoživotního učení vzdělání manažerského a ekonomického zaměření.
Zabývám se grafologií, která mi pomáhá pochopit chování mých žáků a lidí vůbec a ráda bych tyto zkušenosti využila v pomoci rodinám jako mediátor. Rodina, dobré rodinné a mezilidské vztahy jsou mě základem radostného života. Naslouchat a pomáhat je náplní každého mého dne.
Často však zapomínám na své koníčky, kterými je rekreační sport a četba.
Práce pro rozkvět města i obvodu znamená uznání a rozvoj již vybudovaného a realizaci nových vizí. Vždy však s ohledem na budoucnost dalších generací, trvalost hodnot a ochrany životního a sociálního prostředí.
Jsem přesvědčena, že spokojenost občanů při jejich každodenním žití je vizitkou práce politika.