Už oslovuju závodníky na příští Zlatou přilbu, hlásí Evžen Erban

Poslední zvonění ve Svítkově. O víkendu se odjel poslední závod a plochodrážní sezóna je tak u konce. Není ale čas zahálet, už nyní organizátoři pracují na příští sezóně a na další Zlaté přilbě. „Sledujeme kalendář a už začínám oslovovat závodníky na příští ročník, protože čas běží, “ říká šéf Zlaté přilby Evžen Erban. Jak se povedla uplynulá sezóna? Jaký je jeho nejsilnější zážitek za 33 let ve funkci ředitele Zlaté přilby? To nám prozradil v rozhovoru.

Jak hodnotíte uplynulou sezónu a letošní Zlatou přilbu?

Pro Pardubice sezóna dopadla výborně. Vyhráli jsme extraligu, máme mistra republiky a myslím si, že Zlatá přilba se vyvedla. Byla kvalitní, byla dobře obsazená jak jezdci, tak diváctvem. Zkrátka sezóna vyšla perfektně.

K jubilejnímu 75. ročníku Zlaté přilby jste pozvali žijící vítěze. Kdo se dostavil?

Setkání to bylo moc příjemné. Nejvíc nás potěšilo, že dorazil vítěz z roku 1967 Ove Fundin, kterému bylo letos 90 let. Pořád je to ale čilý a aktivní pán. Byl tu Nicky Pedersen, který se také řadí mezi vítěze, a přijel i Rune Holta, který vyhrál rovnou dvakrát, a několik našich jezdců. Někteří bohužel nemohli přijet, třeba Jeremyho Doncastera a Johna Davise skolil covid. I tak to ale bylo velmi vydařené. Myslím, že Ove Fundin tomu dal punc, protože to je legenda. Pětinásobný mistr světa. Po návratu nám poslal mail, že se mu u nás moc líbilo a jakmile budeme mít zájem, aby přijel, tak se určitě objeví.

„Když jsem viděl Pardubáka Vaška Milíka stát na stupních vítězů a navlékat si Zlatou přilbu, opravdu mě to zahřálo u srdce. To byl jeden z nejsilnějších zážitků."

Pracuje se už na dalším ročníku?

Ano, přestože ještě nejsme hotoví ani s letošní Zlatou přilbou, stále vyřizujeme fakturace a podobné záležitosti. Už ale můžu říct, že i ekonomicky byla úspěšná, což je dobře, protože náš klub žije hlavně ze Zlaté přilby. Máme tak dobrý finanční základ pro příští ročník, který už samozřejmě plánujeme. Teď koukáme především do kalendáře a sledujeme termíny příští sezóny, abychom měli kam zapasovat Zlatou přilbu. Také už víme, jaký závodník kdy a kde pojede, takže pomalu začínám oslovovat závodníky na příští ročník, protože čas běží.

Jak se rozhoduje o tom, kdo pojede?

Mám svůj rating a sleduju, jak na tom jezdci jsou výkonnostně. Začínám pracovat zhruba se 65 lidmi, ze kterých musím 36 vybrat. Musíme laťku Zlaté přilby držet nahoře, takže některé musím odmítnout, protože nepodávají takové výkony nebo mají třeba přehnané požadavky. Přihlížíme i k tomu, abychom měli mezi jezdi širokou škálu národností, abychom tu neměli přešvédováno nebo příliš mnoho Australanů. Třeba Polsko by zvládlo nabídnout celou startovku, takže je opravdu potřeba udělat selekci. Většinou bereme čtyři jezdce z jedné země. Sjíždí se nám závodníci od severu, ze Švédka a Finska, až po jih, po Itálii, ale také ze Spojených států. Je pořád z čeho vybírat. Hlavně ti kluci musí být zdraví. Stává se, že si třeba dva týdny před startem něco zlomí. Ale i na to myslíme a máme připravené náhradníky.

Šéfujete Zlaté přilbě už 33 let. Jaká je vaše nejsilnější vzpomínka?

Zážitků a vzpomínek už je tolik, že často splývají. Ale moc rád vzpomínám na to, že se po letech podařilo dostat na stupně vítězů Pardubáka Vaška Milíka. To byl silný okamžik, protože je to náš závodník a také protože jsem se podílel na jeho začátcích. Plochá dráha totiž není levný sport, tak jsem mu pořídil nejen první motorku, ale zaplatil jsem mu i další stroje a nějaké vybavení. Je to kluk z našich řad, který se učil u nás a dotáhl to tak vysoko. Když jsem ho viděl stát na stupních vítězů a navlékat si Zlatou přilbu, opravdu mě to zahřálo u srdce. To byl jeden z nejsilnějších zážitků.