V pardubické politice se pohybuji už více než 20 let – skoro bych řekl, že déle, než je zdrávo. Zažil jsem práci v opozici i odpovědnost v koalici. A čím jsem starší, tím méně mě zajímá, z jaké politické strany, kdo pochází. Důležitější pro mě je, zda je to slušný a schopný člověk, kterému na Pardubicích skutečně záleží.
Proč jsem u toho vydržel tak dlouho? Odpověď je jednoduchá. Pardubice mám rád. Narodil jsem se tady, žije zde moje početná rodina, mám tu přátele, práci a většinu svého života. Pardubice pro mě nejsou jen místem na mapě ani kulisou předvolební kampaně. Jsou mým domovem. A když je někde váš domov a žijí tam lidé, na kterých vám záleží, nemůže vám být jedno, kam se toto místo ubírá.
Přál bych si, aby Pardubice zůstaly bezpečným a přívětivým městem především pro lidi, kteří v nich každý den žijí. Pro rodiny s dětmi, mladé lidi, seniory, zaměstnance i podnikatele. Řada věcí se mění k lepšímu, zároveň ale stále vidím mnoho rezerv a příležitostí, které bychom měli využít.
V politice podle mě nestačí dobře mluvit nebo představovat stále nové vize. Rozhodující je, zda člověk dokáže věci dotáhnout do konce. Měl jsem možnost vést revitalizaci Tyršových sadů a parku Na Špici, podílet se na dokončení nového územního plánu po mnoha letech příprav a rozvíjet městskou energetiku, která pomáhá snižovat spotřebu i provozní náklady města. Každý z těchto projektů byl jiný, všechny ale ukázaly, že důležité věci vyžadují trpělivost, odpovědnost a schopnost hledat společnou cestu.
Zkušenost z politiky i podnikání mě naučila, že každé rozhodnutí má své náklady a důsledky. Nestačí přemýšlet jen o tom, kolik stojí nový projekt. Musíme vědět také to, kolik bude stát jeho provoz a zda bude lidem skutečně dlouhodobě sloužit. Město by se nemělo rozvíjet podle toho, co dobře vypadá před volbami, ale podle toho, co bude dávat smysl i za deset nebo dvacet let.
Po více než dvaceti letech už nemám potřebu dokazovat, že mám na všechno jediný správný názor. Člověk musí umět zůstat sám sebou, ale zároveň přijmout, že dobrý nápad může přijít od kohokoliv. Důležité projekty se neposouvají tím, že se lidé navzájem překřikují. Posouvají se tehdy, když se dokážou domluvit, převzít odpovědnost a společně pracovat.
Pardubice pro mě nejsou politická značka ani projekt na jedno volební období. Jsou můj domov a město, na jehož budoucnosti mi skutečně záleží. Mám rád lidi a myslím si, že bez toho se dobrá politika dělat nedá. Když máte někoho rádi, přejete mu stejně dobrý život jako sobě a svým nejbližším – možná ještě lepší. Politik by se neměl nad ostatní povyšovat, bojovat o vlastní důležitost ani si dokazovat svou nepostradatelnost. Měl by umět zůstat sám sebou, řídit se zdravým rozumem, nepřestat naslouchat názorům druhých a lidi spojovat, ne rozdělovat. Především by měl chápat politiku jako službu lidem a místu, za které převzal odpovědnost.
„Trestem za to, že se dobří lidé nezajímají o politiku, je, že jim nakonec vládnou lidé horší než oni.“
— volně podle Platóna