Bydlení, velké investice i zdravé finance. Kandidát na primátora říká, kam chce Pardubice posunout.
Do komunálních voleb zbývá několik dní. Lídr Žijeme Pardubice a kandidát na primátora Jakub Rychtecký má za sebou dvanáct let práce ve vedení města s gescí školství, sportu, sociální politiky a poslední čtyři roky i rozpočtu města. V rozhovoru mluví o tom, co se podle něj podařilo dotáhnout, kam chce Pardubice posunout dál, proč sází na investice bez zbytečného zadlužování i o tom, s jakým týmem jde do voleb. „Chceme Pardubice, kde se dobře žije v každém věku. Kde mají rodiny dostupné bydlení a dostatek míst ve školách, každý má možnost sportovat a jít za kulturou, residenti mají kde zaparkovat a lidé kolem sebe příjemný a zelenější veřejný prostor,“ říká první náměstek primátora a lídr hnutí Žijeme Pardubice Jakub Rychtecký.
Když se ohlédnete za posledními čtyřmi roky, co považujete za nejdůležitější výsledek?
Já bych nerad vybíral jednu stavbu nebo jeden projekt. Pro mě je důležitější, že jsme ukázali, že Pardubice mohou investovat, pouštět se do nových věcí, a přitom hospodařit odpovědně. Když jsme před lety přišli se startovacími byty, taky zaznívalo, proč má město pomáhat mladým s bydlením. Dnes jsme jich přidělili už 275 a z projektu, který tehdy začínal, se stala běžná součást městské bytové politiky a je o něj u mladých pracujících obrovský zájem. Když jsme začínali se Sportovním parkem, nikdo nevěděl, jestli bude fungovat bez olympijských kruhů, my tomu s Pavlem Starou věřili. Letos měl desátý ročník a je z něj největší sportovní event v republice. Podobné to bylo s Automatickými mlýny, kterým jsme vrátili život a ukázali, že může fungovat spolupráce veřejného sektoru se soukromým, a kde dnes funguje naše vzdělávacím centrum Sféra a městská galerie, nebo s Duklou sportovní, o které se roky mluvilo a dnes ji skutečně realizujeme. Dalším příkladem je služba Senior taxi, kterou užívá již téměř 5 tisíc seniorů a lidí s hendikepem. Rekordně jsme investovali do školství a postavili nových 400 míst ve školách a ve školkách. Nestačí mít dobrý nápad. Důležité je dokázat ho dotáhnout. A mít odvahu a nevzdat to. Překážky jsou od toho, aby se skákaly. Ne prezentace v šuplíku, ale byt, ve kterém někdo bydlí, škola, do které chodí děti, nebo sportoviště, které je plné lidí, fungující městská hromada a rozšířená síť cyklostezek.
Co byste chtěl v Pardubicích v příštích čtyřech letech posunout, pokud k tomu dostanete důvěru voličů?
Pardubice mají podle mě obrovský potenciál a byla by chyba spokojit se s tím, že město nějak funguje. Potřebujeme přemýšlet nad tím, jak se tady bude žít za deset nebo dvacet let. Mění se potřeby obyvatel a s tím musí růst nabídka bydlení, kapacity škol, sociálních služeb a v neposlední řadě dopravní infrastruktura. To všechno znamená další investice, ale zároveň si musíme hlídat zdravé městské finance. Rozpočet je místo, kde se velmi rychle ukáže rozdíl mezi přáním a reálným plánem. Letos máme na investice rekordních 1,78 miliardy korun, a přitom jsme za poslední čtyři roky snížili zadlužení o 237 milionů korun.
Nechci město, které má peníze na účtu a bojí se investovat, ale stejně tak nechci bezhlavě financovat běžný provoz na dluh. Za poslední čtyři roky jsme vrátili saldo běžného ropo Pokud dostaneme důvěru, chceme v tomhle přístupu pokračovat. U velkých investic, které budou Pardubákům sloužit desítky let, například u dostupného bydlení, může dávat smysl i výhodný úvěr, kde se dá snadno dopočítat návratnost a přitom ho dělat cenově dostupné. Nebudeme ale město zadlužovat na běžnou spotřebu. Chceme investovat do věcí, které Pardubice potřebují dnes a budou je potřebovat i za deset nebo dvacet let, ale nechceme přitom budoucím generacím nechat účet, který budou muset splácet. To se bohužel nedařilo našim předchůdcům, ale my jsme provozní saldo vrátili do kladných čísel, byla to dobrá týmová práce ve vedení města. Je potřeba veřejnou správu ve městě, zefektivnit obvody a jejich spolupráci s radnicí, upravit jejich hranice podle reality, centralizovat agendy, které dávají smysl a třeba péči o centrální parky. Pardubice nepotřebují 153 politiků, zredukujeme jejich počty na obvodech, a naopak posílíme roli občanů skrze participativní rozpočty v městských částech, aby mohli přicházet s vlastními nápady jak vylepšovat místo, kde žijí. Budeme nadále snižovat provozní výdaje města budováním obnovitelných zdrojů.
Co je podle vás největší úkol Pardubic pro příští čtyři roky?
Bydlení. Bez debat. Je nad slunce jasné, že neviditelná ruka trhu selhala. Město má dnes přibližně 2 100 bytů a svůj bytový fond. Ten budeme dál rozšiřovat o cenově dostupné nájemní bydlení a podílet se také na vzniku městských družstevních bytů. Mladí Pardubáci nemají odcházet z města proto, že si tady nemohou dovolit bydlet. Chceme bydlení, které si rodiny mohou dovolit. Pardubice jsou ekonomicky úspěšné město, mají obrovský potenciál, počet zaměstnanců roste, ale počet obyvatel se zvyšuje pomaleji. Věřím, že v počtu obyvatel brzy předběhneme Hradec Králové. Díky dobrému spojení s Prahou na nás částečně dopadají i pražské ceny. Připravili jsme projekty na více než 400 nových cenově dostupných družstevních a nájemních bytů na Hůrkách, v Masarykových kasárnách nebo Husově ulici. Nechceme se spoléhat jen na to, co postaví soukromí developeři, i když kvalitní spolupráce pro zástavbu například části areálu Hůrek je také nesmírně důležitá a bude tu prostor jak pro městskou tak developerskou výstavbu. V areálu Hůrek máme možnost ovlivnit podobu celé nové čtvrti a zároveň nabídnout dostupnější cestu k bydlení rodinám, které na současné ceny nemovitostí jen obtížně dosáhnou. Město do družstevního projektu vloží své pozemky a bude investovat do potřebné infrastruktury. Zapojením soukromého kapitálu do dalších částí lokality pro výstavbu řadových rodinných domů zároveň získáme prostředky, které pomohou financovat její další rozvoj. Město musí mít vlastní byty pro mladé, rodiny, seniory i profese, bez kterých nemůže fungovat – zdravotníky, strážníky nebo sociální pracovníky. A sto procent výnosů z městského nájemního bydlení chceme dál vracet zpět do bydlení. Rozhodně nebudeme zvyšovat daň z nemovitosti pro bydlení, nedovolíme privatizaci městského bytového fondu ani zdrojů pitné vody a odpadového hospodářství.
A co další velké investice?
Nová škola v Masarykových kasárnách pro 540 dětí, multifunkční hala pro halové sporty s dvoranou pro atletiku a otevření celého areálu veřejnost v rámci projektu Dukly sportovní, nový domov pro seniory, dokončení Centra SMYSL, které nabídne nové zázemí službám pro lidi s handicapem a jejich rodiny, dokončíme parkovací dům na terminálu jih a pracujeme na projektech zkapacitňování parkovišť na sídlištích v Polabinách u osmnáctipatráku a Kauflandu, na Dubině i v centru, abychom ochránili residenty před těmi přespolními. Z dopravních staveb bych vypíchl přidání jednoho pruhu u Anenského podjezdu nebo přímé napojení s rychlodráhy k nemocnici a také klíčové cyklostezky při severovýchodním a jihovýchodním obchvatu. Nechci ale, aby se rozvoj města měřil jen počtem bagrů. Kvalitu života dělají i věci, které stojí výrazně méně – hřiště otevřená veřejnosti, Senior taxi, Trenéři do škol, stůl na míru, kvalitní zeleň nebo služby, díky nimž může senior zůstat doma. Budeme nadále motivovat lidi k využívání MHD jízdném pro seniory od 70 let zdarma a zvýhodněným jízdném pro žáky do 15 let. Město musí umět dělat obojí.
V kampani všechny strany slibují nové projekty. V čem se podle vás Žijeme Pardubice od ostatních liší?
Nechci hodnotit ostatní, za nás ale můžu říct jednu věc. To, s čím jdeme do voleb, jsme nevytáhli z klobouku pár týdnů před volbami. U řady projektů už máme za sebou roky práce, existují studie, projektové dokumentace, povolení nebo řešíme konkrétní financování. Některé už realizujeme. Pro mě není program seznam toho, co by bylo hezké jednou udělat. Dobrý nápad je teprve začátek. Musíte ho připravit, najít na něj peníze, získat pro něj podporu v zastupitelstvu, a nakonec ho dotáhnout. A právě podle toho by podle mě měli lidé komunální politiky hodnotit – ne podle toho, co před volbami slíbí, ale podle konkrétních výsledků.
Žijeme Pardubice dnes spojuje lidi, kteří dříve působili v různých uskupeních. Co vás dalo dohromady?
Především to, že se známe z práce pro Pardubice a u řady věcí jsme už v minulosti dokázali spolupracovat. Nezačínáme tedy na zelené louce. Máme za sebou společné projekty, víme, co od sebe můžeme čekat, a hlavně víme, že se dokážeme domluvit a věci dotáhnout. V týmu máme lidi ze školství, zdravotnictví, sportu, sociální oblasti, architektury nebo ekonomiky a každý přináší zkušenosti ze svého oboru. Lišíme se profesně, ale spojuje nás zkušenost, odvaha, tah na branku, což ukázal třeba František Brendl u projektů Tyršových sadů nebo parku Na Špici, Renda Živný dotáhl nový uzemní plán, na který se čekalo 15 let nebo zásady pro modrozelenou infrastrukturu, aby nám koncepčně vznikal kvalitní veřejný prostor, který reaguje na klimatické změny. Štěpánka Fraňková, která mně kryje záda jako dvojka, byla úspěšnou primátorkou, která měla obrovský tah na branku. Když řešíte školu, bydlení nebo sportoviště, podstatné je najít dobré řešení a umět pro něj získat podporu. Ne o tom psát „hrdinnou“ a často lacinou kritiku bez širších souvislostí na sítích jako někteří zastupitelé, kteří v zastupitelstvu neprosadili jediný návrh, protože ho nedokázali odpracovat a připravit kvalitně. To není naše cesta, nabízíme konkrétní řešení, jsme nastaveni pozitivně, ne na negativismu. Mám pocit, že toho je všude dost, lidé od nás očekávají výsledky a z půtek jsou otrávení, možná proto se mladí už tolik nezajímají o politiku. Není třeba tahat moresy z celostátní politiky do Pardubic. Nechceme být údržbáři města, máme odvahu a energii.
Za dvanáct let ve vedení města jste zažil i projekty, které se prosazovaly těžko. Co vás politika v Pardubicích naučila?
Že máloco důležité jde úplně hladce. Když jste přesvědčený, že má něco pro Pardubáky smysl, nesmíte to vzdát při prvním problému. Dobrým příkladem je hřiště Na Špici. Roky jsme se o něj soudili, ale stálo nám za to ho bránit, protože ho využívají děti, rodiny, školy i sportovní kluby. A náš oblíbený sportovní park, na kterým jsem fakt pyšný. Nakonec nám soudy daly za pravdu. O tom, kdo a jak může využívat veřejný prostor, přece nemůže rozhodovat velikost peněženky jednoho člověka. Pravidla musí platit pro všechny. A to i pro milionáře a miliardáře. V politice samozřejmě musíte umět hledat kompromis, ale kompromis podle mě neznamená, že při prvním odporu ustoupíte od věci, které věříte. Někdy prostě musíte vydržet a stát si za svým. Pardubice nejsou na prodej, jsou nás všech.
Co by pro vás osobně znamenalo stát se primátorem Pardubic?
Byla by to pro mě především obrovská odpovědnost. Mojí hlavní motivací jsou konkrétní projekty, ne jestli jsem primátor nebo náměstek. Pardubice jsou město, ve kterém žiju, vyrůstají tady moje děti a dvanáct let pracuji v jeho vedení. Za tu dobu jsem poznal město opravdu zevnitř – jeho možnosti, ale i problémy, které se nedají vyřešit ze dne na den, i když to může někdo slibovat. Pokud dostanu důvěru Pardubáků, budu ji brát jako závazek pracovat i nadále naplno a být lidem dostupný stejně jako dosud. Primátor podle mě nemá být člověk zavřený v kanceláři, proto se snažím být s lidmi v každodenním kontaktu. Musí vědět, co se ve městě děje, mluvit s lidmi a umět za Pardubice převzít zodpovědnost, i když mu to třeba krátkodobě nepřinese body.
